Příběhy železné opony

Těsně před svátky jsme s Diou oba zalehli s korona virem. Průběh byl velmi mírný, akorát jsme museli pečlivě dodržovat karanténu a naordinovali si i klid. Vánoce, žádná práce a nemoc je kombinace, která k tomu vyzývá.

Volný čas otevřel prostor na čtení a já si tentokrát vybral Příběhy železné opony. A je to teda silné čtení, domácí karanténa zážitek ještě umocnila, byť nechci naznačit nějaké srovnání. Týden nebo dva bez možnosti opustit pohodlný byt rozhodně není nic podobného. Četbu a atmosféru to ale trochu zintenzivnilo. O komunismu už jsem něco četl a viděl hodně (doporučuju třeba bizarní příběh Rumunska a Ceausesca), byl jsem v muzeu Teroru v Budapešti, oblezli jsme několikrát „trasu“ berlínské zdi, navštívil jsem rodný domek Vissariona Džugašviliho, kterého svět zná hlavně jako Josifa Stalina. A pobyl necelý rok v komunistické Číně.

Velké překvapení jsem nečekal. Přesto byly příběhy v téhle knize pořád oči otevírající. Měly společného jmenovatele - svíravý pocit útlaku a silnou touhu po svobodě. Přesto byl každý jiný. Autoři skvěle vyselektovali a seřadili příběhy, které věrně vykreslily atmosféru doby. Každý obsahoval řadu důležitých informací i malých detailů, které v muzejích prostě nasát nejde a které i v hlavách lidí, kteří tu dobu na vlastní kůži nezažili, vytvoří plastický obrázek.

Takhle kniha se nesnaží být naučná. Nehýří termíny, důležitými jmény. Nemá ambici čtenáře edukovat, vysvětlovat jak se co přihodilo, nebo jak se politická situace vyvíjela. Jenom vykresluje některé lidské osudy na pozadí té doby, která trvala přes douhých čtyřicet let. Je tak stravitelná a zajímavá i pro ty, kteří se v minulém režimu moc neorientují. Nenásilně dokáže tu nelidskou dobu lidsky přiblížit.

Doporučil bych ji asi každému. Ten, koho to téma zajímá, získá originální perspektivu. Tomu, koho nezajímá, bych ji doporučil ještě víc. Protože alespoň základní povědomí by mě mít každý a tohle je ideální úvod.