Nesnesitelná lehkost bytí

S tímto zápisem mám dost potíže. Román je totiž tak precizní po všech stránkách, že mám obavu, že ho ani nezvládnu docenit. Je to vskutku neobyčejné dílo!

Fiktivní, ale přesto hluboké a přesvědčivé, postavy prožívají svoje příběhy na pozadí pohnutých šedesátých a sedmdesátých let. Tento příběh by mohl obstát sám o sobě, Kundera však důmyslně propletl nejen jejich životy, dobové skutečnosti, ale i filozofické úvahy a dokonce celé kapitoly. Kapitoly jsou poskládány do neotřelé kompozice. Tu tvoří sedm dílů, každá věnovaná jedné hlavní myšlence a postavě a sestává z kratších kapitol. Díly nejsou řazeny striktně chronologicky, ale na čtivosti a srozumitelnosti to neubírá, na poutavosti spíše ještě přidává. Do této „makro“ úrovně Kundera investova mnoho úsilí, ale to neznamená, že jinde by zanedbal. Naopak, i každá věta je dokonale vybroušená. Ostatně, když se připravalo české vydaní, ladili se naprosté detaily, jako je kurzíva u slov nebo zapomenuté čárky v souvětích.

V románu se postavy dostávájí do různých svízelných situací a při jeich řešení je čtenář konfrontován s jejich vnitřním monologem, úvahami a filozofickými otázkami. Mnohdy jsem nabýval dojmu, že sám Kundera přemítá o vlastních situacích, jak se mohl či měl zachovat a možná to neudělal. Popř. obhajuje, jak chování, které se jeví jako zbabělé, může být v danou situaci to správné. Ačkoli jsem se dočetl o jiné verzi, která obsahuje i krátkou pasáž, kde Kunderea explicitně zmíní, že ačkoli situace zažil, v románu postavu nepředstavuje. Naopak, postavy jsou představou toho, co by bylo, kdyby se choval jinak. A právě alternativní možnosti, jiná rozhodnutí a od toho odvíjející se život je jedním ze stěžejních motivů knihy. Člověk žije napoprvé, má vždy jen jednu volbu a není možné toto rozhodnutí s ničím srovnat. O správnosti rozhodnutí tedy může pouze pochybovat.

To se prolíná i do dalších myšlenek, např. lehkosti a tíhy, po které se nakonec celé dílo pojmenovalo. Co je pozitivní a co negativní? Tuhle otázku si kladl kdysi Parmenides, jež srovnával a hodnotil protiklady. Zároveň si i odpověděl - lehkost je pozitivní. Nietzce, Kundera a postavy v knize si ale nejsou vůbec jisté. A čtenář? Ten si bude muset udělat názor sám.

Podnětů k přemýšlení je v knize snad nevyčerpatelně. Historie, filozofie, chování postav, metafory a alegorie. Úhlů pohledů lze taky nalézt nepočítaně a myslím, že tahle kniha půjde číst znovu a znovu, přičemž vždy přinese nový zážitek a myšlenky.

Knihu jsem před lety četl na papíře, tentokrát si koupil vydání v audiotéce. Knihu namluvil Jiří Bartoška, což naprosto skvěle doplňuje. Tuhle knihu rozhodně nečtu naposledy a těším se i na Kunderovy další.