Jak prohrát maraton
Otylý spolutvůrce Simpsonů vždy toužil napsat poznámku autora. Musil kvůli tomu ale nejdříve splodit knihy. Spolu s tím se rozhodl uběhnout maraton, což do sebe pěkně zapadlo. Svou strastiplnou cestu zanamenal a čtenáři říká - „když jsem to zvládl i já, představte si, co teprve dokážete vy!“
Běhat se rozhodl po tom, co přečetl Born to run, aby trochu vyvážil svůj typicky americký životní styl. Jako cíl si vytyčil maraton, přičemž se nezalekl ani toho, jak je tahle dálka sama o sobě složitá, ani toho, v jaké kondici se nacházel.
V knize dlouhé, jako maraton (má 26.2 kapitol, stejně jako maraton mílí a audiokniha trvá lehce přes 4 hodiny) se svěřuje s tím, jak se s tímhle úkolem popasoval. A rozhodně nešetří humorem a nadsázkou. To z té knihy dělá mimořádně osvěžující čtení, hlavně pro mě. Mám tendenci všechno řešit systematicky, neudělat chybu, hledat optimální řešení. A do toho přijde Joel a vůbec se s tím nepáře. Nic nebere vážně, směje se sám sobě a přitom se neustále přibližuje k vytyčenému cíli. Cestou využije každou zkratku co může (s čím se zrovna neztotožnuju), ale je upřímný a přizná to (to je velice sympatické, hlavně ve světle přetvářek na sociálních sítích). Třeba když popisuje, že se do běhání musel nutit a pomáhala mu v tom gamifikace aplikace Runkeeperu.
Po dokončení každého předepsaného běhu se jedna ikonka v programu přeměnila ze smutného žlutého smajlíka na zelenou fajfku. Když jsem ten žlutý obličejík rozveselil, uspokojilo mě to. Ano, vím, že je to trapné a zoufalecké, ale taky je to pravda.
V dalších kapitolách se dotkne každého hlavního aspektu běhu, který je každému běžci důvěrně známý - trénování, stravování, zranění a ošoupání, závody či hlídání tempa. Všechno v lehkém satirickém tónu.
Finální verdikt - běžce příjemně pobaví, začínající běžce může inspirovat možná lépe, než McDougall a jeho zmíněné Born to Run. Dokazuje, že kdo chce, hledá způsoby a kdo nechce, nachází výmluvy.