Emil Běžec

Emil Zátopek, jeden z nejikoničtějších českých běžců, ba dokonce sportovců celkově. A přeci jsem o něm věděl směšně málo. Tato kniha sice není vyčerpávajícím popisem každého detailu jeho života, ale přesto - nebo možná právě díky tomu - čtenáře s Emilem velmi dobře seznámí.

„Emil… no, ten se nám moc nepovedl.“, nechala se slyšet jeho matka, ačkoli tou dobou už Emil začal lámat běžecké rekordy. Pocházel z velké a praktické rodiny, kde se za hodnotu považovala práce, nikoli běh. Běhání bez důvodu Emilovi dokonce zakazovali, protože to vypadalo jako známka nadbytečné energii, čili flákání.

Přes nepřízeň podmínek, doby, později i války a nedostatku jídla nebo komunistického režimu, Emil stále běhal. A dělal to lépe než kdo jiný. A odlišoval se i tím, jak do toho dával svoje srdce. Když byl v protektorátu zaveden zákaz vycházení, trénoval asi rok v bytě běh na místě. Jeho nezdolná pravidelnost, askeze a zápal ho předurčily k velkým závodům, na kterých jen těžko hledal přemožitele.

Mnohdy mu fandili lidé nejen z Československa, které si získal svou bezprostředností, svým prostým původem a možná i naivitou. Symbolem toho všeho je pro mne jeho první maraton v Helsinkách.

Ovšem ani Zátopek nebyl bez vady. Predátorský komunistický režim a využil jeho naivity a používali ho pro své PR. Později, když se Emil rozhodl vzepřít, byl uklizen někam, kde nebyl na očích. Začal pít a jeho život dramaticky zhořknul. Pavel Kosatík nám tedy připravil dílo, kde Emila neidealizuje, ale ukazuje ho takového, jaký byl. S jeho klady i nedostatky a čtenáři tak připomenul, že podstatné není být dokonalý, ale snažit se o to, abychom se co nejvíce přiblížili.

Ještě na závěr bych rád zmínil, že i tohle je kniha, která využívá výhod audioformátu a skvělý přednes Ivana Trojana je doplněn autentickými nahrávkami Emilových rozhovorů, jež dodají knize ještě větší hloubku a mě nejednou vykouzlily úsměv na tváři.