Motýlek

Motýlka mám rád. Přečetl jsem knihu, viděl film, koupil i audio knihu. Poslechl ji a pak zase shlédnul film. Sice to vypadá, jako bych nedělal nic jiného, ale opak je pravdou. Ten příběh je ale tak silný, že se k němu rád vrácím.

Příběh začíná odsouzením Henriho Charrièra, kterému díky kérce na prsou, neřekne nikdo jinak než Motýlek. Za zabití je odeslán do francouzské Guayany, což je kolonie v jižní Americe, kam Francie uklízí nepohodlný „lidský odpad“. Motýlek je mladý, silný a má neukojitelnou touhu po svobodě. Je pro ni schopný udělat prakticky cokoliv a čtenář se stane svědkem strasiplné cesty, kterou Motýlek prochází.

Ty situace, ve kterých se ocitá, jsou stejně nepředstavitelné jako facinující. Motýlek, byť trestanec, okamžitě sbírá symptaie lidí co potkává, stejně jako čtenáře. Nejvýraznější linka je ta vytrvalost a nazdolnost. To, jak se ke každé nesnázi a krutému osubu staví stále znovu a znovu čelem. Jak i v beznadějných situacích neztrácí víru a je odhodlaný zkušet, i kdyby ho to mělo stát život. Právě tahle bezmezná snaha ve mně vzbuzovala emptii a právě proto jsem fandil, aby se mu tojeho záměr podařil. Je to ale vůbec možné? Prozrazovat nebudu, jen řeknu, že i cesta sama o sobě je dechberoucí. A že je tak rozsáhlá, že do filmu se vejde jenom zlomek. A že do audioknihy se vejde asi o trochu méně, než do tištěné. Chybu neudéláte ani s jednou variantou, pokud máte rádi napětí a dobrodružtví.