Men Like Gods

Toto dílo patří mezi klasiku v kategorii utopické sci-fi. H. G. Wells svého hlavního hrdinu dostane do jiného světa, který se vyvíjel podobně jako země, ale začal dříve a jeho společnost je mnohem pokročilejší. Při líčení Utopie, jak danou planetu nazval, dává volný průchod svým optimistickým socialistickým myšlenkám. A právě ty neseděly Aldousovi Huxleymu, který na to konto napsal knihu Brave New World, která u mě zarezonovala daleko víc. O té ale až příště. Jaké tedy bylo Lidé jako bozi?

Nejprve trochu kontextu. Wells psával beletrii, ale od roku 1905 se začínal odklánět smšrem k filozofování. Do svých děl začal začleňovat sociální názory a představy o společnosti. Wells toužil po zemi, která by byla prostá válek, nedorozumění a zmatení. Rukopis vznikl v roce 1923, čili nedlouho po první světové válce a krátce po komunistickém převratu v Rusku.

Hlavní postava je novinář Barnstaple, který se cestou na zotavující dovolenou zničehonic ocitne na neznámém místě. Zakrátko se setká ještě s několika pozemšťany, které stihl stejný osud a společně se snaží přijít věci na kloub. Nakonec zjistí, že byli přeneseni na jinou planetu, která je zhruba o 100 generací napřed před tou naší. Tam pak studují, v čem všem se Utopie liší, jak funguje, co bychom se od nich mohli naučit.

Děj (ani postavy) mi nepřišel kdovíjak hluboký, propracovaný. Jako by se spíš jednalo pouze o způsob, jak si vytvořit možnost zafantazírovat o budoucnosti, o tom, jak by bylo v beztřídní společnosti, kde by všichni byli vzdělaní a racionální.

Čtení mi dalo taky zabrat, protože se mi nepodařilo sehnat ebook v češtině a použitý jazyk byl dost květnaný a občas líznutý archaismy. Jako samostatná kniha mě příliš nezaujala, ale četl jsem ji především abych měl možnost názory porovnat a konfrontovat s anti-utopickou klasikou Konec civilizace (Brave New World, viz výše). Zhodnocení a porovnání sepíšu společeně v příštím článku.

← NovějšíZpět na výpisStarší →