Kůň, který uměl počítat

Na začátku 20. století, nedlouho před vypuknutím první světové války, žil v Německu pan Wilhelm von Osten. A ten se do historie vepsal tím, že svého koně (Chytrého Hanse) naučil číst a počítat. Pravidelně, pečlivě a hlavně trpělivě svého koně učil na dvorku. Lidé, kteří na něho měli výhled, se jeho marným snažením bavili a posmívali se mu. To se ale mělo změnit. Časem kůň opravdu správně zodpovídal otázky a to začalo přitahovat pozornost. Slovo se šířilo a přesvědčit se na vlastní oči přijížděli lidé zze širokého okolí, včetně odborníků nebo novinářů. Všichni z nich byli šokování, ale přesvědčeni. Pravdivost dokonce ověřovala 13 člená komise, v níž nechyběl cirkusový cvičitel, ředitel ZOO, psycholog, nebo vysocí vojáci a učitelé. I tihle dospěli k názoru, že přemýšlející kůň je real deal. Co myslíte vy?

Nebyl. Nakonec totiž přišel Carl Pfungst a celou teorii rozházel jak domek z karet. Jak to provedl? A proč tolik lidí před ním, včetně kapacit, se nechalo ošálit? Protože on se, narozdíl od ostatních, držel kritického myšlení a pravdu jenom slepě nepřijal, ale ověřoval. A tahle útlá kniha je právě o tomto. Na dvou detailnějších příbězích (o koni a o facilitované komunikaci) a několika kratších autor ukazuje na slabá místa, kde snadno podléháme iluzi. Všichni. A prozradí i to, jak to co nejvíce minimalizovat.

Díky propojení na příběh je problematika lépe uchopitelná i zapamatovatelná, proto se hodí i jako úvod do problematiky. Musíte o ní mít však zájem. Zkoušel jsem to předčítat a dost jsem občas cítil, že věty často zabíhají do detailů a hlavní sdělení se rozmělňuje. Na konci je přehledný rejstřík pojmů jako pěkný bonus.