Perfume

Fracie, konec osmnáctého století. V nuzných podmínkách se narodí Grenouille. Dítě bez vůně, ale s neobyčejně ostrým čichem. Matka ho zavrhne, náhradní opatrovnice se ho zříkají hned, jak je to možné. Životem se protlouká těžko, nikdo ho nemá rád, v nejlepším ho tiše strpí mít poblíž sebe. On se uchyluje jenom k vůním, až jimi začíná být posedlý. Nic jiného než vůně nebo způsoby, jak je extrahovat, ho nezajímá. Přesto jeho život dostane několik nečekaných a zásadních zvratů, které ho čím dál tím víc směřují k vyřešení jednoho cíle. Chce využít svých schopností vytvořit parfém, který mu vynahradí to, že nemá žádný vlastní zápach. Touží po tom, být cítit jako člověk. Z čeho ale vyrobit takový parfém? Podtitulek Příběh vraha trochu napovídá, co všechno se rozhodne podstoupit, aby toho cíle dosáhl.

Na téhle knížce se mi líbila to unikátně detailní popisování vůní, textur nebo „čichové“ připodobňování, třeba jako

| She was one of those languid women made of dark honey, smooth and sweet and terribly sticky, whe take control of a room with a syrupy gesture, a toss of the hair, a single slow whiplash of the eyes—and all the while remain as still as the center of a hurricane apparently unaware of the force of gravity by which they irresistibly attract to themselves the yearnings and the souls of both men and women.

Ten příběh plyne jinak, než je obvyklé. Jakoby ta kniha otevřela dimenzi, která obvykle zůstavá někde bokem, totálně nevyužitá. Myslím, že si teď i víc všímám vůní kolem sebe, při jídle apod.

Na druhou stranu samotný děj mě úplně nepřesvědčil. Jsou tam vážně zajímavě zvraty a člověk mnohokrát v údivu zvedá obočí, nicméně rozvleklých pasáží mi na můj vkus taky přišlo hodně. Taky mě trochu iritoval mix skutečného světa a síly té vůně - to, že ji dokázal až nereálně cítit a zároveň oblivňovat druhé, kteří měli čich normální.

Nechám to v sobě ale ještě zrát, jako dobrý parfém a snad ještě docením pasáže, které jsem zatím dostatečně nenasál.