Little Princes

Kniha o několika turbulentních letech Connora Grennana, které mu dramatickým způsobem ovlivnily život. Příběh se začíná psát, když mu je 29 let. Tehdy už má za sebou 8 let práce pro institut EastWest v Praze, slušný balík na kontě a rozhodne se vydat se cestu kolem světa. Když se zmíní kamarádům, že chce na pompézní cestě roztočit všechny úspory, většinou se setká s nepochopením a často slýchá slova jako “sobectví” nebo “krátkozrakost”. Aby tyto hlasy umlčel, impulzivně se rozhodne na začátek cesty zaředit 3 měsíce dobrovolničení. Z nabídky si pak vybere to, které zní co možná nejvíc altruisticky - pomáhání sirotkům. Navíc v Nepálu, jež se v té době zmítá na pokraji občanské války. Když vystoupí z letadla a z hrůzou si uvědomí, do jaké situace se dostal. Už ale nemůže couvnout.

Příběh začne okamžitě nabírat velké obrátky a čtenáře pohltí. Nejprve tím, jak vtipně autor popisuje kulturní rozdíly a nejedno faux pais, kterého se dopustí. Následně skvělým vykreslením situace, postav i pochyb o vlastní kompetenci. Později se však vyjde najevo, že děti nejsou sirotky, ale oběti převaděčů, kteří rodičům (za velký obnos) slíbili, že děti odvedou do bezpečí před válkou. V hlavním městě Kathmandu s nimi však chtějí obchodovat, nebo je nechají svému osudu. Connor, ačkoli se do Nepálu dostal prakticky náhodou, už si s dětmi vytvořil pevné pouto a nové zjištění mu trhá srdce.

To jsme pořád nesměle na začátku knihy. Dál to graduje, příběh se zamotává, je nabitý emocemi. Connor se i vydá do odlehlých nepálských koutů na úpatí Himálaj, aby našel rodiče ztracených dětí. Někdy čtenář ani nemůže uvěřit, že je to skutečný příběh, natož z období 2006 - 2009.

Extra body má u mě za bezvadný popis chvil, kdy se vrátil do Států. Tam nám barvitě vylíčí, za co bychom měli být vdeční a ani si to neuvědomujeme. A naopak - co skvělého zažívá v Nepálu, navzdory (zdánlivému) nedostatku. Párkrát jsou oba světy zmíněny v tak ostrém kontrastu, že to čtenáře vytrhne z děje a donutí přemýšlet o tom, co je důležité a co se tak pouze tváří.

Během čtení jsem byl taky hluboko v Asii, kde jsem učil malé děti. Neubránil jsem se (ani jsem nechtěl) srovnávání a přemítání o prioritách. To, k čemu jsem došel však nebylo nikterak povzbudivé. Uvědomění si ale dané situace je prvním krokem k případné změně. A ne, nemusíte být učitelé nebo v zahraničí, aby kniha vyzvala k přemýšlení i vás. Je to strhující a oči otevírají kniha, kterou bych neváhal doporučit komukoli.

← NovějšíZpět na výpisStarší →