Havel

Nedávno jsem se toulal v iBooks, v žebříčku oblíbených biografií. Hodně titulů vypadalo velmi lákavě, ale pobyt v komunistické Číně mě často přiměje přemýšlet o politice, svobodě i našem minulém režimu, proto mne nejvíc zaujal Havel. Tohle dílo napsal jeho dlouholetý přítel a jeden z nejbližších spolupracovníků Michael Žantovský. A číst ho je radost!

Havlův život byl komplikovaný. Žil ve velmi rozdílných obdobích (za války, komunismu, po revoluci), zastával mnoho rolí (dramatik, disident, bohém, prezident, záletník, vyvrhel, vězeň, světový influencer…), přátelil se, setkával a vyjednával s obrovským počtem vlivných lidí. Havlova osobnost taky nebyla jednoduchá a Žantovský, coby bývalý psycholog, znaměnitě popíše i jeho charakterové vlastnosti, jak mu pomohly utvořit jeho názory a hodnoty, držet se jich a jak ovlivnily nejrůznější vyjednávání. Dosáhl mnoha úspěchů, především když velkou měrou přispěl k pádu komunismu v Československu. Při převratu byl adorován, zanedlouho po něm odpůrci zatracovanán a kritizován, což nemine žádnou výraznou osobu. Mnohdy však musel strpět i nezaslouženou kritiku plynoucí z nepochopení všech souvislostí. Tento titul však všechny zmíněné střípky Havlova života složí do úhledné mozaiky a čtenář tak získá lepší vhled a udělá si obrázek sám.

Samozřejmě že leckteré výtky jsou zcela na místě. Žantovský se jim ale nevýhýbá, je věcný, objektivní a nebojí se poukázat ani na kontroverzní činy nebo rozhodnutí (mě osobně překvapilo třeba to, že psal z vězení své ženě a nechal přes ní pozdravovat i svoje milenky). Kniha je úžasně ozdrojovaná a vyvolává pocit, že po své rešeřši znal Žantovský Havla líp než on sám sebe. Autorův nadhled, věcnost a výstižný sloh mi vůbec dělaly radost během celého čtení. Vyprávění plyne, autor detailně dokáže vystihnout atmosféru, neopomene nic důležitého, zbytečně ale ani nic neroztahuje. Tu a tam příběh okoření i vtipnou příhodou.

Pavel Kohout, který s ním zálibu v kulinářství sdílel, vzpomíná, jak se v jeho domě na Sázavě pokusili zopakovat opulentní čtyřnásobně nadívanou pečeni pro habešského císaře z Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále. Jelikož velbloud ani kozel nebyli v chudě zásobených českých obchodech k dostání, museli se spokojit s krocanem nadívaným husou nadívanou kachnou nadívanou kuřetem. Ale nikdy se nedostali k tomu, aby své dílo okusili: vyčerpaní vším tím nadíváním si vyšli ven na cigaretu, aby nechali pečeni trochu vychladnout. Když se vrátili, zjistili, že jejich psi se dostali k hostině jako první.

Žádnou jinou Havlovu biografii jsem sice nečetl, ale laťka je opravdu vysoko a myslím, že je těžké ji překonat. Tuhle knihu bych se proto nebál doporučit, ba naopak. Udělal bych to rád.

← NovějšíZpět na výpisStarší →